TAK JDE ZIVOT…
Tuesday, November 29th, 2005Jiste si kazdy pamatuje doby, kdy jsme nazouvali fotbalove kopacky (kopsny), se Sportkou (buzola z DDR) v jedne ruce a kartickou (v nekterych oblastech, vlastne krajich, prukazkou) s uhlednyma popisama v druhe a ve vselijakem “sportovnim” ohozu s chuti vyrazeli hledat ty svoje kontroly.
Holt doba se meni, asi nastesti, a dnes jiz v krasnych elesticko-prilehavych dresech, s palcovkama, fakacema a vsim moznym, brousime zname i nezname tereny. Ale abych nepredbihal.
Zacalo to pro mne roku 1984 v tom nasem lesoparku. Dostal jsem mapu a se slovy “bez po faborkach a raz pouze spravne kontroly a NE ty falesne” jsem uprkem vyrazil na muj prvni o-trenink. Samozdrejme, ze jsem razil, co jsem videl, a bezel sec mi sily stacily. Takhle to pokracovalo dalsich par let. Nastesti jsem se postupne naucil, ne vsak uplne, rozeznat ty moje a ty holcici kontroly, zkracovacky, atd. Jiste si kazdy pamatuje, jak jsme na zavody jezdivali vsichni spolecne autobusem, brzy rano nekam do dalekych koutu nasich kraju. Jak jsme nemeli moc tucha, kam ze to vlastne jedem, jak daleko je to na start, shromazdiste-parkoviste, atd. Vubec nejvetsi stranda byvala, kdyz ten nas “boss” prisel z presentace s prukazkama (kartickama) a postupne se zacalo rozdavat. “Ty vole, 180!!! se na to…” anebo obracene. Nicmene kazdy si pockal na ten svuj start v zasmradle sokolovne nebo na nejakem fotbalovem hristi, svacina, pokec. Kazdy si vytahnul to sve nadobicko (obal na prukazku, nejakou tu uchytku, tuzky) a zacal kazdozavodni ritual psani popisu. Nechybely barvy (cervenou kody, modrou popisy a jinak), ruzne isolepy (v nekterych krajich pruhledne lepici pasky) a dalsi mozne speky. Nemohl chybet fotbal nebo nejaka dalsi “rozehrivaci” hra.
Uplne samostatna kapitola by byla o ridicich, ale myslim, ze to by bylo na dlouho, ze. ![]()
Start a cil byvaly vetsinou x km od shromazdiste, takze klasicke vyvesovani vysledku trvalo delsi dobu a nekdy ti “Ty vole, 180!!!” se ani nedozvedeli, jak dopadli. Cesta zpet busem s poloopilyma “mladeznikama”, nadsenyma vetosema a neunavnyma detma. Zadny mezicasy, velky rozbory postupu.
Doba pokrocila. Zacalo se behat v zakoupenych (jiz usitych) dedacich, prisly na trh prvni orientky (dnes bych v nich sel max na nejakou sranda tancovacku), lepsi buzoly (SILVA, SUUNTO).
ALE HLAVNE mezicasove hodinky Casio!!!
To bylo neco! Zacaly nekonecne rozbory postupu, mezicasove bitvy. Kdo nemel Casia se mohl klidne citit menecenny.
V roce 1997 nebo tak nejak k nam z dalekeho severu dorazily prvni EMITky. Ze zacatku pouze pro elitni a nektere vyvolene kategorie. Rozjezd byl z pocatku ponekud rozpacity, ale nejsme bezchybni, ze. Postupne se dokupovaly (asi svaz) dalsi bricky, pujcovaly poradatelum, vychytavaly mouchy. Nicmene, pokud si dobre pamatuji, nejvetsi zlom nastal s prichodem internetu (ostatne jako skoro ve vsem) a taky v roce 2000, kdy na trh prisly fakace (SportIdent, SI). Od te doby si kazdy mohl koupit toho sveho mazlicka, cimz se vpodstate celostatne preslo na SI a EMITy se pouzivaly tak mozna na nejakych soustredenich. Ted uz nikdo nepotreboval hodinky, chtelo to “pouze” 2 nebo 3 tiskarny v cilovem stanu s rychlou obsluhou.
Zacala doba online zavodu. Ano, dnes je jiz mozne sedet doma v teple, nechat ty ostatni, at se poti, a jenom obnovovat stranku a cekat a cekat na dalsi nove casy. Trochu uchylarna, ale stejne cumime a klikame vsichni. V nekterych pripadech (10Mila, Jukola) technika (moznosti) dovoluje dokonce sledovat zavod jako v TV.
V roce 2001 na MS v Tampere prisla dalsi novinka v podobe GPS systemu. Mel to byt prevrat, kazdy mohl v cili sledovat na velke obrazovce toho sveho ore, jak si zrovna (ne)vede na trati. Nicmene nebylo vse na 100%, takze vysledek (dojem) s prenosu byl, rekl bych, dost mizerny. Na obri obrazovce se pohybovaly najake puntiky rychlosti “kousek-nic” za pul minuty a hur. Navic ne vsem GPS fungovalo… Takze tato idea na malou chvili sla k ledu.
No, nekterym lidem to stejne nedalo a dali si tu praci vypilovat mouchy. Vysledkem je TracTrac, ktery byl letos napr. pouzit na Spring Cupu (jeste ne na 100%), 10Mile (dlouha noc s Andersem Norbergem) a par dalsich zavodech zde, a FRWD (s GPS vysilackou), kdy je mozno sledovat (zatim) nocni “zavody” v Jyväskyle.
Jeste to ma ale hooodne do dokonalosti.
Technika dospela uz tak daleko, ze se da dokonce “behat” doma na monitoru. Catching Features. Puvodne jsem si myslel, ze to je jenom takova sranda, pajdulak bezici na nicmoc mapach. Nic takoveho! Samo nektere mapy a “tereny” nejsou nic moc zvlastniho, ale diky par nadsencum, nektere “zavody” stoji opravdu za to! No kdyz uz nic jineho, tak si clovek alespon udrzi ty navyky: cumet na mapu, buzolu, cist teren.
Dalsi vec, kterou bych mel urcite zminit, je kvalita map. Kdyz porovnam mou prvni lesoparkovou mapu s dnesnima mapama (bohuzel ne vsema), tak fakt cumim. No nekdy je toho na tech mapach az moc a nebo se to neda “cist” diky meritku, ale celkove dnesni mapy jsou perfektni. Jak budou vypadat za 10 let???? Zajimalo by me, jak se beha dnesnim treba padesatnikum, kteri zacinali na zelenych mapach. A mohl bych psat donekonecna, co se zlepsilo, “vychytalo”, atd.
Takze dneska si cca dva tydny dopredu najdu na strance poradatelu, kde ze se to pobezi, jinde si zase najdu, jak ten les asi bude vypadat. V nedeli pred zavodem se online prihlasim, nejpozdeji ve ctvrtek se dozvim, kdy pobezim. Na zavody jedeme autem (vetsonou ve dvou, max trech). Dojedeme primo na shromazdiste (cil). Dobehneme a tradaaa domu. Doma se najime, zapneme pocitac a vysledky s mezicasy uz jsou “tam”. Pokud se na to “citim”, tak muzu dokonce nakreslit postupy na online mape nebo min zjistit kudyma to bylo nejrychlejsi (ti nejlepsi se na to vzdycky “citi” a tak se je od koho ucit). No ono je to ale taky trochu mistni kulturou a podminkama. Zase paras s pivem se neda dostat vsude
Holt neco za neco.
Jsem jenom zvedavy, jak budeme behat orientak za deset let. Doufam, ze v lese a po vlastnich.


